V hodinách slohu jsme se několik hodin věnovali jednoduchému popisu. A když jsme měli dostatečně „natrénováno“, vrhly se děti na vlastní tvorbu – Popis domácího mazlíčka. A musím říct, že mě velmi překvapily – samozřejmě příjemně. Vybrala jsem některé věty, které se mi líbily nebo mě pobavily. Jak zjistíte, je jich dost. Každý následující řádek má jiného autora. Přeji příjemné čtení.
O psech:
Je mazlivý. Dělá lumpárny.
Má hezký obleček.
Běhá rychleji než já. Občas zlobí a kouše. Hrozně štěká. Skáče na dvířka a na mě taky.
Padají mu pořád uši. Štěká na lidi kolem.
Kňučí a hraje si s hračkou. Pelichá, a když jí někdo vezme do ruky, je celý od chlupů.
Má špičaté zoubky. Kouše boty. Má rád tenisáky. Má rád ještě klacky. Čůrá do kytek.
Má ostré zuby. Kouše všechny věci.
Poslouchá jen tátu. Hrabe velké díry. Když něco položím na zem, tak to rozkouše.
Padají mu chlupy. Je to můj nejlepší mazlíček.
Je to veliké trdýlko. Honí ježky po zahradě a pak kňučí, že má v čumáčku bodliny.
Je útulný. ☺
O kočkách:
Má rád teplo. Leze pořád na topení. Je to zlobič.
Ráda si hraje s botami a slyší na konzervu. Když je venku a chce jít k nám, tak svými tlapkami ťuká.
Hraje si s korálky. Někdy zlobí ostatní kočky.
Strašně ráda si hraje. Je to zlobič. Bojí se morčat.
O potkanovi:
Je hodná a všichni ji máme moc rádi. Má jako domeček keramickou botu.
O sumečkovi:
Má v akváriu dva kamarády sumečky a pár rybiček. Pořád se přisává na sklo. A když se na to sklo přisaje, vidíme mu do pusy.