V pátek ráno mě potkala má žačka Hani Dezortová na chodbě a povídá: ” Paní učitelko, počkejte tu prosím chvíli”. Od Hani jsem nečekala nic špatného, ale to, co přišlo, o tom se mi nezdálo ani ve snu. Hani se vrací ze třídy a v rukou nese papírovou krabici. “paní učitelko, to je pro Vás, k Vašim narozeninám.” Spadla mi, jak se říká, “čelist”. Tak krásný a voňavý dort jsem nikdy nedostala. Hani jej vyráběla sama se svojí starší sestrou. Je opravdu nádherný. Nemáme jen chytré děti, ale také neskutečně šikovné, se smyslem pro detail.
Ještě jednou moc děkuji :).
