Od 8. září jezdíme opět na plavání. Musíme a vlastně i chceme doplavat hodiny, které nám ve 3. a 4. třídě sebral covid. Plavat už umíme, vždyť jsme přece páťáci, ale zlepšit se můžeme všichni. Plavání mě docela baví, ale moc se mi nechce do té studené vody. Skoro vždycky se rozplaváváme dva bazény, což mě docela baví, protože si můžu plavat, co chci. Potom už plaveme normálně – takže kraula, prsa, znak. Někdy i skáčeme do vody, což je i docela legrace, protože skoro nikdo neuměl šipku. Spíš to vypadalo jako placák nebo lovení čepic, které nám spadly z hlavy. Taky jsme měli přestávky, což bylo dobré, protože jsme si odpočinuli. A potom jdeme zase do bazénu, i když se tam už někomu nechce. A pak přijde to nejlepší – máme volné plavání. Hrajeme si, dovádíme, prostě pohoda a dobrá nálada. A pak se ozve písknutí –  konec, rychle se převlečeme a jedeme zpátky do školy.

 Sofie Chmelařová

 Na plavání je to se mnou velká legrace. Skáču jako tuleň. Někdy se mi nepovede skočit správně, někdy plavu pomalu. Při plavání si říkám:,,SAKRA, UŽ NEMŮŽU!“ Ale vždy to dám. Plaveme například: kraula, prsa nebo delfína. Máme moc hodnou trenérku. Na plavání jsem spokojená. 15. října pojedeme naposled. Dostaneme diplomy a budou závody. Někdo je rád, že končíme, protože se už těší na tělocvik do tělocvičny, jiní si to tam užívali, protože plavou rádi. Plavání bych ohodnotila –  SKVĚLE.

 Agáta Ficová