Počtěte si první díl našich neobyčejných příběhů plných  neobvyklých postav a hrdinů:

Marmot se poprvé myje s kartáčem

Marmot se poprvé chce mýt kartáčem, akorát neví, co to je kartáč. Zkusil se mýt papírem, ale to nefungovalo. Tak zkusil kartáč, ale ten byl moc malý na jeho baculaté tělo. Šel tedy do koupelny a tam viděl štětku do záchodu a s tou to šlo moc dobře.

M. Benedík

Panda, která sportuje

Začal jsem hrát fotbal za Zruč. První zápas proti Košutce, nebyl to lehký zápas, ale vyhráli jsme. Přestupuju do Sparta Praha. Trénink, střelba. Konečně. To mi jde. Je po tréninku, zítra je zápas. Losuje se, je tam Plzeň. Bude to hodně těžký zápas. Remíza, 2:2. Penalty. Prohráli jsme, nevadí – řekl trenér. Přestupuju do Plzně. Trénink, přihrávky. Dobrá přihrávka – řekl mi trenér. Zápas. Proti komu? – zeptal jsem se trenéra. Proti Slavii Praha. Devadesátá minuta, skluz, au. Jsem odvezen do nemocnice. Doktor mi řekl – už nemůžete hrát. Tak jsem ukončil kariéru.

M. Duffek

O Ikeje, která je strašidelná

Šli jsme do Ikei a Majkymu se zalíbily dveře a gauč a televize. Mě se líbil počítač. Zavřela se Ikea a Seba brečel. Utíkali jsme a já postavil dům. Majky našel živého buldoka. Já měl hlad a buldok měl taky hlad. Otevřelo se a Jára – Jupííí. Roman – yes! Adam – dobrý! A Majky – Jooo! Přešel tam i Ondra.

M. Eisman

Baletka, která ztratila šaty

Byla jedna baletka, která jela do Německy. Tak tam jela a druhý den měli představení. Šla si pro šaty, ale nemohla ty šaty najít. Tak to šla říct panu řediteli. Ten řekl: Pojď, podíváme se po nich. Ale nenašli je, tak řekl: Pojď, kouppíme podobné Tak šli hledat podobné šaty. Ale nemohli je najít. Ale byl tam ještě jeden obchod a tam našli úplně stejné šaty. Baletka byla strašně ráda, že je našli. Šla si je rychle obléknout a hrát.

N. Dörfler

Jedna okurka

Byla jedna okurka na statku. Všichni ji chtěli sníst, ale jeden rytíř tomu zabránil. Ujeli na koni a okurka se stala také rytířem. Potom ujela na hrad Věžka a tam se utopila ve studni. Probudila se u pokladu. Ohromné bohatství!!! Nechala si postavit hrad v Bečově nad Teplou.

M. Krofta

 Ufo-morče Ešín jde poprvé k lékaři

Ešín je ufo-morče. Je roztomilá. A jednoho dne šla poprvé k lékaři. A začíná náš příběh. Ahoj Ešín, pojď k lékaři, musí tě prohlédnout! Ale já nechci, ještě jsem tam nebyla! Ale pojď, musíme jít. Ela dala Ešín do přepravky. Ela je paničkaEšín, má ji moc ráda. Ela dovezla Ešín do veterinárny. Pan doktor ji prohlédl a řekl, že musí dostat injekci. Ešín se zděsila. Slyšela totiž, že injekce hodně bolí. A vzlétla, protože je ufo-morče. Ele se podařilo Ešín uklidnit a pan doktor jí dal injekci a Ešín si uvědomila, že injekce moc nebolí. A vrátila se domů v klidu a pohodě.

S. Jelínková

Sýkorka a Amálka

Byla jednou jedna sýkorka. Jméno ale ještě neměla a její oblíbená barva byla modrá. Ale potom nastala zima a sýkorce byla velká zima. Najednou spatřila krmítko ale v krmítku bylo jen trochu zbytků. A tak se tam najedla aspoň těch zbytků a ukryla se tam před zimou. Když se probudila, uviděla holčičku a ta jí dala zrní a vzala jí do tepla, aby sýkorce nebyla zima. Ta holčička se jmenovala Amálka a když bylo zase teplo, tak se Amálka rozkoučila se sýkorkou. Ale za pár dní se Amálka procházela po chodníku a uviděla sýkorku, jak utíká před kočkou. A tak sýkorku zachránila a sýkorce dala jméno. Teď se jmenuje Elinka, ale stejně jí říká spíš sýkorko. Když bylo léto, tak se se sýkorkou Einkou rozloučila a pustila ji do přírody Ale stejně Elinka Amálku navštěvovala.

K. Karhanová

Kočička Fureen u zubaře

Jednou řekla kočka Chlupka svému děťátku, kočičce Fureen, že jí zítra její tatínek Keksík odveze k zubaři. Kdo je zubař? – řekla. Nó… zubař ti zkontroluje zoubky, jestli jsou zdravé a čisté. A když zdravé a čisté nejsou, tak tam musíš někdy brzo znovu, aby ti je vyvrtal.

Ne! Já tam nechci!

Musíš! – řekla Chlupka. Tak druhý den jeli k zubaři a Fureen zjistila, že má zoubky čisté a že jí nic vrtat nebudou.

E. Kocmanová

Luk František

František je luk. Je to luk reflexní. Vždy vypráví svým vnoučatům, jak vyhrát. Je hodně dobrý, protože hodně trénuje. Jednoho dne zjistil, že bude Mistrovství Evropy. Hned zabalil kufry a letěl. Cesta byla dlouhá. Proč by taky ne, vždyť jedou na Slovensko.  Ale aspoň se vyspím. Konečně jsem tu, tak se zkontroluju. V pořádku. Tý jo, to je teda hotel! Hustý!! – vykřikl stabilizátor. Super – řekl zaměřovač.Tak domů, kluci. Zítra hned ráno půjdeme nakoupit do nákupního centra. Tak dobrou noc. Už je ráno. Pojďte si vybrat sportovní oblečení. Zítra je den závodu. Ou! Co je? Jsme v kategorii s 69 lidmi. Ouu! No nic, tak si hlavně všichno odpočiňte- řekl František. Je den závodu. Jdeme se rozestřílet. Po hodině mají půlku za sebou. Je přestávka. Tak se můžou napít, najíst a tak. Po půl hodině mají přestávku za sebou a jdou znova střílet. Uplynuly dvě hodiny. Tak kategorie Muži 50+ reflexní luk: Na posledním místě se umístil… O 10 minut pozděi: Na druhém místě se umístil Ondřej Lichý a na prvním místě František Malý. František hned když dojel domů, vyprávěl svým vnoučatům, jak to dopadlo.

B. Korelusová

Detektiv Hruška

Detektiv Hruška se procházel po Městě detektivů v klidu a tiše. Když vtom najednou mu něco došlo. Kde jsou všichni lidi? Proč je všechno zavřeno? Přišlo mu to všechno divné. Tak se jen tak v klidu procházel a přitom přemýšlel: Co se to stalo? Začala zima a zafoukal vítr. Detektiv Hruška spatřil  papír, jak letí kolem a viděl, že tam je něco napsáno. Ten papír chytil a přečetl si to: Milý detektive Hruško, kvůli mně tady nejsou žádný lidi. Zbývá mi ještě vyděsit tebe. Ale zatím se mi to nepodařilo. Neboj se, jednou vyděsím tebe a celé Město detektivů bude moje. Ha ha ha há! Nikdy to nezachráníš a já, Král temnot, budu vládnout celému městu. Buď zahyneš nebo se přidáš ke zlu. Popřemýšlej o tom!

To ne, zakřičel detektiv Hruška. Musím to zastavit. Musím jít domů! A za ním šel neviditelný stín. Vypadalo to, že detektiv Hruška spíš přemýšlel než šel, takže ho stín předběhl. Po pěti minutách stín přišel k Hruškovi domů. Zničil tam hodně věcí. Detektiv Hruška přišel domů a slyšel zvuky. To ne, Král temnot! Tady jsi. Ahoj detektive Hrůšo. Už ses rozmyslel? Vyzývám tě na souboj! Dobrá. Detektiv Hruška spatřil na stínu amulet temnot a něco ho napadlo. Aha, musím ten amulet sebrat. Po pár minutách detektiv sebral amulet a najednou ze stínu začal padat písek. Po několika dnech se začali vracet lidé do města a navždy byl ve Městě detektivů klid a mír.

S. Penven